Vladimír Ustyanovič: Nebezpečný, nebo směšný nástěnkář?

Ve státních zřízeních, která mají problém se svobodou slova, jsou zřízeny funkce takzvaného politického dozoru neboli propagandisty. Za německého nacismu tento politický dozor, respektive co se může, a co se nemůže říkat, definovala NSDAP. Za socialismu byla komunistická ideologie založena na marx-leninské teorii a prosazovala vedoucí úlohu dělnické třídy a jedné strany, kterou byla Komunistická strana Československa. Oba dva režimy využívaly ve větší či menší míře takzvané propagandisty, jejichž cílem byla myšlenková indoktrinace občanů, zaměřená na boj proti vnitřnímu nepříteli. Dovoluji si uvést příklad, kdy na služebnách Sboru národní bezpečnosti, nyní policie, byly vylepeny kartičky s textem „nepřítel naslouchá“.