V létě si chci vybírat! Černý o Robbenovi i nevděčné roli: O flek jsem dlouho bojoval

Dobře ví, že to jako nadsázka funguje skvěle. Vlasů mu totiž z dob, kdy rostl coby český náctiletý supertalent nizozemského Ajaxu, už moc nezbylo.

„Tohle mě prostě potkalo a ten účes máme fakt hodně podobnej,“ pokrčil rameny sedmadvacetiletý krajní hráč v jídelně moderního smíchovského hotelu s líbezným výhledem na Prahu.

„Ale nemyslete si, já z toho srovnání vůbec nic nemám. Dobře vím, jak to trenér myslel. Je to dané pozicí a tím, že mám hru taky založenou na tom, že budu hledat příležitosti, jak jít do kličky nebo využívat levačku,“ krotil vášně.

Vzápětí názorně do výšky natáhl levou ruku a úsečně pravil: „Tady Robben,“ načež dlaň stáhl téměř pod stůl: „Tady Černý. A takhle to ukažte v novinách!“

Na reprezentační sraz před úvodními utkáními kvalifikace na mistrovství světa s Faerskými ostrovy a Gibraltarem skutečně dorazil v dobré náladě.

Aby ne, když se vám v dresu skotských Rangers tolik daří. Sedmnáct gólů, sedm asistencí. Je to fotbalově vaše nejlepší období?
Jsem pořád na hřišti. K tomu evropská scéna. Sice se mi číselně daří, ale co se týče šancí na trofeje, rok ve Skotsku optimální nemáme. To se od Rangers zkrátka očekává. Ale chci udělat maximum, abych sobě i klubu pomohl k co nejlepšímu výsledku, také si udržet formu v Evropě. Pak si troufnu říct, že jsem vykročil za individuálně hodně silnou sezonou.

I díky tomu máte v národním týmu silnou pozici. Roste i zodpovědnost?
Cítím, že se to za ty roky změnilo. Za to jsem strašně rád a musel jsem za to dlouho, opravdu dlouho bojovat a myslím, že se to promítlo i dál. Když se vám daří v klubu, pak si pozici vybudujete i tady, to je klíčový parametr.

Už se vám ale jednou stalo, že jste si přivezl formu z Twente a stejně jste nakonec nehrál. Dva roky zpátky za trenéra Jaroslava Šilhavého. Je tedy s novým realizačním týmem situace jiná?
Všechno jsou to zkušenosti, které se po cestě stávají. A i když jsem si v tu dobu – a že už je to dávno, teď jste mi to připomněl – něco myslel, nakonec to tak nebylo. To může potkat každého. Na můj vkus mě to tedy v nároďáku potkávalo až moc. Ale poučil jsem se z toho a znovu říkám: v klubu si chci udělat takovou pozici a podávat takové výkony, aby mi to dalo místo i v reprezentaci. To se za poslední měsíce stalo. Chci si to udržet a ukázat, že týmu můžu hodně dát.

Proměnil i Černý. Rangers postoupili na penalty, slaví i Bilbao a United

Vypadáte nadšený.
Jsem strašně rád a není pro mě víc, než vědomí, že tahle kvalifikace může být hrozně hezká. Beru jí velmi seriózně a na zápasy se těším.

Na vašem hlase je ale slyšet, že jste trochu nastydlý. Je za tím náročný program?
Už pár týdnů cítím, jak bylo opravdu hodně zápasů, že na to tělo reaguje. Neznamená to vůbec, že bych nebyl stoprocentní, to jsem. Jsou to jen malé věci jako je rýma nebo kašel. Důvodem jsou i přejezdy. Byl jsem v Turecku, ve Skotsku se měnilo počasí. Tohle známe všichni, neděje se to jenom u mě. Tady na reprezentaci je ale o nás skvěle postaráno. Na tělu poznávám, že zátěž je velká, jinak se cítím skvěle.

Určitě i kvůli postupu do čtvrtfinále Evropské ligy poté, co jste v dramatické domácí vyřadili turecké Fenerbahce. Kam ten zážitek řadíte?
Určitě mezi tři nejlepší. Skvělý moment, atmosféra, ta noc měla úplně všechno. Stadion Ibrox Park byl vážně kouzelný. Všichni, kdo tam byli, to cítili. Pro mě určitě nezapomenutelná chvíle.

Václav Černý (vpravo) z Rangers střílí na branku Fenerbahce.

V úvodním zápase jste dal dva góly, doma pak proměnil penaltu v rozstřelu. Dohromady v Evropské lize máte bilanci 6+2 a jste nejlepší střelec týmu. Budete i králem celé soutěže?
Když mě znáte dlouho, víte, že jsem si vždycky nějaké ambice kladl. Jakmile je něco takového na dosah, proč bych za tím nešel. Hezké na tom je, že pokud se mi podaří dávat góly v následujícím dvojzápase, znamená to, že budeme mít daleko větší šanci postoupit do semifinále. To je na sebe napojené, určitě si pro to chci jít.

Vyřazením tureckého týmu jste pomohli i českému koeficientu, který stačí na deváté místo v pořadí zemí a garantuje do přespříští sezony o jedno místo navíc v základní fázi pohárů. Věděl jste o tom dopředu?
Paradoxně jsem to před tím dvojzápasem viděl, tak jsem si říkal, že to zařídím. A povedlo se! Ne, teď vážně: věděl jsem to a jsem rád, že se to povedlo. Extra tým, extra jistota, pro český fotbal super.

Sledujete i matematiku, která je za koeficienty schovaná?
Ne, vůbec. Já ani nechápu, jak dělají rozlosování těch všech předkol. Ale moc se mi líbí nový systém pohárů, kdy se hraje jedna velká skupina. Je to změna velká, jiná, než co si všichni pamatujeme odmala. To je asi jediné, čemu tam rozumím.

Čím to je, že vám angažmá v Rangers tak sedlo? Po zraněních se dostáváte na svůj vrchol, na kterém jste možná mohl být i dřív.
Tahle otázka je i hezky položená. Sám cítím, že nebýt zranění a podobných věcí, tak určitě. Ale to je kdyby. Jsem rád, že jsem si dokázal, že to jde i tou trnitou cestou, pílí. Naštěstí jsem u sebe měl správné lidi ve správný moment, kteří mě do Rangers přivedli. Obrovské díky patří asistentům a trenérovi Clementovi, který tam na začátku sezony byl.

Černý hrdinou Rangers. Úžasné, výhru jsme fanouškům dlužili, rozplýval se

Ale kvůli špatným výsledkům nevydržel. V čem byl klíčový?
Dal mi pozici, která mi hodně sedla a vyhovovala. Dal mi prostor a svobodu ve velkém klubu. Jsem moc rád za to, že věci jsou nakonec tak, jak mají být. Jde o ukázku toho klišé, že když víte, za čím si jdete, na cestě vás po tmě zase potká světlo. O to je to sladší, příjemnější, navíc o to víc jste na zemi, když se daří. To je to, co momentálně zažívám. A moc si to užívám.

Jak sám říkáte: fotbal vrací.
Vždycky. A věřte mi to, že fotbal opravdu všechno vrací a ještě to tak dlouho bude, o tom vám určitě ještě hodně povyprávím.

Teď můžete třeba o tom, co vás čeká dál. Ve Skotsku jste jen na hostování a smlouvu máte v německém Wolfsburgu. Ještě dva roky.
Co bude po sezoně teď upřímně neřeším. Na to není vůbec čas, protože hrajeme každé tři dny. Jediné, co momentálně na papíře je, že na mě Rangers žádnou opci nemají.

Asi by se vám ale líbilo pokračovat.
Určitě ano. Ale je tam tolik aspektů, které já ovlivnit nemůžu... Jediné, co můžu dělat, je být co nejlepší a udržet si formu i čísla.

Máte nějaké signály z klubu, že o vás má i přes chybějící opci zájem?
To ne. Bavím se za pochodu, což je normální, se všemi lidmi. Rangers projdou v létě určitou změnou. Mluví se o nových majitelích, kteří by měli nakoupit většinu akcií. Nic není potvrzeného, říkám, co víme z klubu a co z médií. Jsem připravený na to, že si klub projde určitou změnou, a asi by teď nebylo na místě řešit něco s někým, kdo neví, co se bude dít za dva měsíce. Aspoň to dává klid do zbytku sezony.

Tlak je ale pořád stejný. Sedí vám, že jste nucení vyhrávat?
Určitě. Tlak je tam enormní. Občas až extrémně brutální, ale to se ve Skotsku od Celtiku a Rangers čeká. K takovým klubům to patří.

Extrémně brutální?
Měli jsme šňůru kolem Vánoc, kdy jsme ztratili šest bodů. Mezera mezi námi a Celtikem se zvětšila, vypadli jsme v poháru na začátku, prohráli jsme finále Ligového poháru. To období nebylo vůbec růžové. Zápasy v Evropě nám pomohly, aby se to zase trochu uklidnilo.

Ello, koukej, jak táta pálí! Černý ve Skotsku jede, nikdy se necítil líp. Co bude v létě?

Už dříve jste zmínil, že rivalita se Celtikem je největší, kterou jste zažil.
Zápasy Old Firm jsem hrál už čtyři a jsou hezčí a hezčí. Až budu jednou po kariéře vzpomínat, tak si budu pamatovat absolutně všechno, co se během nich stalo. To je tak speciální, že je těžké vám to vysvětlit. Je to tak velké, místy až srandovní. Vždycky jsem si to užil. I když jsme prohráli ve finále poháru nebo na začátku sezony 0:3 u nich. Teď jsme zase dvakrát vyhráli. Jsou to nezapomenutelné zápasy.

O víkendu jste v derby zvítězili 3:2. Jak taková výhra chutná?
Nádherně, opravdu. Ukázali jsme si, že rosteme. Oni se vrátili z 0:2 na 2:2 a my dali s lehkým štěstím vítězný gól na konci. Víme, že bodově jsme na ně tlak moc nevyvinuli, ale jde o hrdost.

Rozzuření fanoušci Celtiku poté, co na ně dopadla voda z láve Václava Černého.

Nezlobte se, ale padnout to musí. Vy jste měl tak velkou radost, až jste vodou z láhve namíchl některé fandy soupeře na tribuně.
Nic moc vám o tom říct nechci ani nemůžu, přijde mi to i trochu absurdní. Ty tribuny jsou tak blízko, k tomu běžíte s otevřenou vodou. Ani jsem nevěděl, co se v tu chvíli děje. Prostě jsem běžel. Je to derby.

Nepůsobíte ve Skotsku trochu jako zjevení? Tamní soubojová liga se musí od té technické nizozemské, kde jste předtím zářil v Twente, přece lišit dost.
Ani ne. To je ta tradice, že si myslíme, že Holandsko je jen o fotbale. Ale taky je tam spousta zápasů, kde to nemusí být pastva pro oči.

Tak čím je Skotsko specifické?
Tím, že má dva giganty a pak je zbytek. Paradoxně všechny venkovní zápasy od Aberdeenu po Ross County nejsou jednoduché. Stadiony, hřiště, nepříjemné mančafty, v každém je kvalita. Pak máte čtyři pět zápasů za sezonu se Celtikem, ale taky Aberdeen, Hearts, Hibernians, všechno týmy s krásnými stadiony.

Je překvapivé, že zrovna váš typ do té soubojovosti zapadá.
Myslíte, že v Holandsku, Španělsku nebo Itálii souboje nejsou? Nemyslím si, že je to jiné. Rangers jsou založení na fotbale a na dominanci na balonu. Celtic to samé. Řekl bych, že půlka týmů je tak nastavená. Ostrovní fotbal náročný je, ale taková je půlka lig v Evropě.

Boří se tedy stereotyp, že skotská liga jsou trochu jatka?
Dvacet let zpátky by to asi platilo. Podívejme se na zápasy Premier League, to je přece krásný fotbal. Když si pustím španělskou nebo italskou ligu, nevidím, že by tam bylo míň soubojů. I v reprezentaci vidíme, jak se fotbal vyrovnává. Je těžké někoho porazit v suchém triku 5:0, jako to bývávalo dřív. Nebo když se San Marino porazilo s veškerým respektem o devět gólů. To už se neděje. Fotbal se mění.

Na chvíli od něj odběhneme. Poměrně často chodíte na rozhovory a je obdivuhodné, jak zvládáte rozumět skotskému přízvuku.
Já mám problém rozumět lidem nad 60 let, vážně, protože ta jejich „skotština“, i když pořád jen angličtina s dialektem, je ohromně náročná. Jinak jsem si už zvyknul a nemám s tím sebemenší problém, protože moje angličtina je, řekl bych, na top úrovni, takže se s tím nějak poperu. Není ale příjemné být rok v Británii a vědět, že musím být při jakémkoli rozhovoru pořád ve střehu.

Vzpomněli si v klubu na nějaké další krajany? V Rangers snad hrál jen záložník Libor Sionko.
Náš legendární masér, který je v klubu asi pětatřicet let, ten určitě zažil všechny české hráče, kteří ve Skotsku působili. V Rangers byl ale asi fakt jen ten Sion.

Jak se vám vůbec ve Skotsku žije?
Náš druhý domov, kde jsme ve třech. Stěhování s manželkou a malou dcerou Ellou bylo hektické, protože jsme ve Wolfsburgu měli krásné zázemí a v létě jsme šli pryč. Zázemí máme znovu perfektní a krásné, zařídilo se pro nás vše, bydlíme v nádherné lokalitě. Ale je to náročné v tom, že jsme zase o to dál, sami dva na malou.

To musí být složité.
Jo, tohle jsou extrémní zkušenosti pro nás dva jako rodiče. Další zkušenosti v tom, že zase žijeme v jiné mentalitě, nátuře. Popasovali jsme se s tím a určitě si nestěžujeme.

Skotská liga není jen o soubojích. Černý v Rangers ožil, teď chce zaujmout Haška

Jak vám právě narození dcery změnilo život? Ještě jí není ani rok.
Režim jsme si nastavili skvěle a troufnu si říct, že jsem co největší pomocník to jde. Na tom si zakládám, jelikož si moc dobře uvědomuju, že ty moje dvě holky jdou tam, kde já hraju, a proto jim chci dávat veškerý volný čas, který mám.

Rozumné.
Za prvé by to tak mělo být a za druhé je potřeba, aby to vůbec fungovalo i mimo rodinu a mimo pomoc, kterou v tom roce máme minimálně. Proto bychom se měli doplňovat tak, jak to zkoušíme teď. Nemůžeme se na jednu stranu dočkat, až si uděláme jedno léto, úplně normální, české. K tomu možná nějaká kratší dovolená, to jo. Zatím jsme si to nastavili tak, že jsme my tři a popereme se s tím ať jsme, kde jsme.

Co třeba v Premier League, ke které teď máte trochu blíž?
Nebudu říkat ne ani ano. Ze zkušeností, co jsem si zažil, už vyslovovat destinace a sny nebudu. Dělám všechno pro to, abych měl tak dobrý rok, aby se těch dveří mohlo otevřít co nejvíc a dalo se vybírat. A jestli to budou dveře Rangers, jestli to budou dveře do Wolfsburgu, což je zatím jediné oficiální, a nebo to budou dveře ve Španělsku, Itálii, Anglii, Holandsku...

Vám je vážně jedno, kam to nakonec bude? Neděláte v těch top soutěžích rozdíly?
To je téma na mnohem delší povídání. Teď není nic na stole, spíš spekulace. Vždycky jsem si chtěl zkusit Španělsko, ale to říkám už od dvanácti let, takže to vám klidně zopakuju. Bavíme se o něčem, co momentálně neexistuje. Když dám ještě pár gólů a skončím na dvaceti gólech, deseti přihrávkách, budu mít dobrou sezonu. A pak kdo ví, co se stane.

Český fotbalista Václav Černý reaguje na dění v utkání s Albánií.

Václav Černý z Česka si kryje míč před Mariem Mitajem z Albánie.

Je to důležité i s ohledem na herní vytížení v rámci kvalifikace.
Asi jsem zkušený natolik, že vím, jakou cestou se chci vydat, aby to pro mě dávalo smysl jak vytížením, tak rodinným životem. A také s vědomím, že je mi skoro třicet, že se blížím do poslední fáze, dej bůh třeba pět let v zahraničí. Chci si tu pozici udělat tak silnou a dobrou, abych si mohl vybrat co nejlíp.

Zní to, jako byste v létě přestupoval, jenže jistý máte pořád jen ten Wolfsburg, kde jste se nejlépe necítil. Nebojíte se, že se to stane znovu?
Nebojím, protože věřím sobě a věřím i klubu. I kdyby se nic nezměnilo, mám pořád dva roky v bundeslize a týmu, který bojuje o nejlepší sedmičku. Kdybych se měl vrátit po tak dobré sezoně, měl bych mít pozici dobrou. Ale já se nebojím, že by se něco nenašlo. I kdyby Wolfsburg, ale nic nevím.

Ozvali se vám třeba s gratulací, že se vám tak daří?
Nic. Kontakt nula.

Sledovat vás asi musí.
Kdo ví, jestli mají skotské kanály.

Václav Černý (vpravo) oslavuje se spoluhráči gól do sítě Darmstadtu.

Václav Černý (7) slaví se spoluhráči Wolfsburgu gól, který vstřelil v sedmé minutě utkání s Heidenheimem.

Hodně by jim jinak uteklo. O víkendu vstoupíte do kvalifikace, kde máte prakticky jistou baráž. Můžete jen ztratit. Cítíte z týmu, že jde o hodně?
Ano, cítím, že ať by skupina byla jakákoli, v týmu je obrovský hlad a uvědomění, že je to šance, která pro některé z nás už nemusí nikdy přijít. Tým má potenciál a týmovost, partu, chtíč ten úspěch udělat a bojovat o postup na mistrovství světa. To musíme potvrdit v prvních dvou zápasech, kde budeme favoriti, abychom si udělali dobrou výchozí pozici pro celou kvalifikaci.

Je ten „lehčí“ start ošidný, nebo naopak výhodný?
Upřímně, žádní jednodušší soupeři už nejsou a každý zápas je specifický. Lehké zápasy na mezinárodní scéně už neexistují. My se na to připravíme, jak nejlépe budeme moct. Musíme ukázat, že jsme hladoví proti všem a že se chceme rvát o postup.