„Jakmile rozhodčí vyjede na led, je největší debil na hřišti, aniž by něco pískl,“ říká bez obalu Šrámek; motto projektu je Nebuďte hejtři. „Někdo se asi urazí, někdo se snad chytne za nos,“ doufá Hrubý, další protagonista novátorského počinu, který si dal za úkol zlepšit i chování sudích.
Čtyřicetiletý Šrámek píská mládež a čeká ho seminář, který z něj udělá regulérního rozhodčího. Moderuje, pořádá svatby, živí ho i smluvní přeprava osob, má dvě děti, sedm a devět let, obě se věnují hokeji. Sám ho nehrál, ale od sedmi let se pohybuje v Kadani na stadionu. „Dělám našemu áčku píár, videa, koupil jsem na zimák barvená světla. Jsem skoro každý den na stadionu.“
O šest let mladší Hrubý pracuje jako policista, hokej mydlil od tří let, ve dvaceti skončil kvůli práci, tréninky v deset večer mu nabourávaly režim. Píská už 21. sezonu, začal v pubertě, tři roky je předsedou komise rozhodčích na okrese. „Mám dvouletou holčičku a šestiletého kluka, který jezdí se mnou na zápasy, kouká, fandí a žije tím jako já.“
„Tatínek už měl nakropeno v deset dopoledne. A pořád na mě řval, aniž by se něco dělo, ty čů…, pí… Po takovém výlevu začátečníci končí.“
